|
__________ 20. 10. 2010 A.M.180 Collective uvádí KOLOWRAT (Košice SK, Slnko Recs) |
|
|
|
| |
|
Hlavními mediálními partnery
A.M.180 Collective jsou: |
 |
 |
 |
 |
 |
|
(c) 2003-2006 A.M. 180 Collective. Všechna práva vyhrazena
|
||||
CASIOTONE FOR THE PAINFULLY ALONE právě jede svoje úplně poslední tour. Zastaví se i v Praze. Tady je vysvětlení Owena Ashwortha proč se rozhodl po 13 letech s CFTPA skončit:
Britská kapela THE WEDDING PRESENT, která v Čechách od svojí pověstma opředený premiéry v Pakulu ještě před "Sametem" hrála hned několikrát, chystá docela překvapivej návrat na klubový pódia. David Gedge, klíčová postava WP a dneska jedinej ze zakládajících členů v sestavě, nazval nadcházející turné "BIZZARO tour". Z toho je jasný, že půjde o připomenutí fanoušky asi nejuctívanějšího a z odstupu asi vůbec nejlepšího alba WP, který od svýho vydání v roce 1989 pomáhalo definovat zvuk kytarovejch kapel celý nadcházející dekády. Wedding Present si pro koncert přáli menší prostor. Sedmička byla jasnou volbou. Je asi zbytečný říkat, že kapela i publikum můžou čekat hodně intenzivní zážitek.
Synth-pop-punkovou trojici Future Islands z Baltimore a black-metalové Liturgy z New Yorku spojují přátelské vazby, někteří členové mimo jiné hráli v ansámblu jejich společného parťáka Dana Deacona. Navíc vystoupení v Praze je jediné v rámci jejich paralelně probíhajících evropských šňůr, kdy se obě kapely podařilo svést na jedno podium.
Luke Fischbeck a Sarah Rara jsou po celým uměnímilovným světě známý a uznávaný jako duo LUCKY DRAGONS a právě takhle se představili vloni poprvé v Česku na festivalu Creepy Teepee v Kutný Hoře. Zatímco vystudováná literární teoretička Sarah se kromě L.D. věnuje grafickýmu designu, vydávání artovejch zinů a taky výrobě home-made šperků, je to hlavně Luke, kdo stojí za vymejšlením všemožnejch podivuhodnejch elektronicko-archaickejch instrumentů, který pak předkládají k ozkoušení divákům na komunitně založenejch, interaktivních a pokaždý jinejch performancích Lucky Dragons. Nemělo by ale uniknout, že první nahrávky Lucky Dragons vydal kolem roku 2000 právě sám Luke. Těžko říct, jestli je právě probíhající turné, na který se Luke pod hlavičkou Lucky Dragons vydal bez Sarah, nějakou novou fází tohohle projektu či přirozeným návratem na začátek. Uvidíme. Svoje přístroje, mašinky a možná i batohy plný kamenů, jejichž ozvučením dohání k slzám dojetí ctitele avatgardních hudebních postupů a normálního diváka chytře baví, vybalí v úterý 8.června na Sedmičce.
Přišlo nám ale nefér kvůli tomu rušit první pražskou štaci Dánům OH NO ONO , kteří měli hrát před Jeremym. Takže OH NO ONO v neděli na Sedmičce ZAHRAJOU a my doufáme ve výraznou podporu publika jak kapele, tak nakonec i nám, kdo jsme se do týhle akce s nejasným výsledkem pustili.
Nic proti nikomu, ale těm kdo by očekávali muziku jako nerušivou kulisu k balení holek (či kluků) u pivka na báru doporučujeme pro tenhle večer ve vlastním zájmu jinej lokál než strahovskou Sedmičku. MI AMI ze San Francisca nejsou žádný zelenáči. Dva ze tří členů- zpěvák a kytarista Daniel Martin-McCormick a basák Jacob Long hráli v noiseových BLACK EYES, možná nejprogresivnější kapele, která kdy byla v katalogu Dischord Records. Po jejich rozpadu se jednotliví členové rozběhli k vlastním projektům, z nich o MI AMI je asi nejvíc slyšet. A právem. Z dob Black Eyes zůstal neuvěřitelej McCormickův ječák, při jehož nejostřeších polohách člověku vstávaj vlasy na hlavě. A taky důraz na rytmus. Ze zdánlivýho chaosu se vynořuje a zase ztrácí divoká rytmika, která tentokrát víc než dřív odkazuje především k dubu a vůbec hudebnímu cítění jejich afro-americkejch spoluobčanů, resp. rituálním kořenům hudby vůbec. Všecko je to jen hlasitější a rychlejší. "Chceme dělat hudbu, kterou člověk ucejtí v celým těle," říká McCormick v jednom interview a právě to se jim daří. Letos Mi Ami vydali druhý album "Steal Your Face" a boduje na všech frontách, asi taky proto, že zachycuje energii kapely, která v nejvypjatějších momentech nechá netečným málokoho. Deska je taky dalším zásahem do černýho od labelu Thrill Jockey, kterej zdá se nabral druhej dech s nástupem internetový generace.
Z jinýho soudku je tvorba Annabel Alpers z městečka Christchruch na Novým Zélandu. Začínala v ještě dívčím věku v místních indierockovejch kapelách. Po delším pobytu v Šanghaji se rozhodla pro studium hudby na aucklandský univerzitě a zároveň s tím začala skládat první autorský věci. Její láska k anachronický elektronice alá Kraftwerk a avantgardnímu přístupu alá Laurie Anderson se v nich potkává v klasickejch písničkovejch strukturách. Po vydání prvního alba "Isolation Loops" ještě jezdila tour sama, s druhou deskou "My Electric Family", kterou ve Státech zaštítili Drag City, už kolem sebe zformovala kapelu. Má na kontě mimo jiný US tour s Billem Callahanem či Beach House.
TANLINES jsou relativně nová kapela. Mají na svým kontě zatím jediný EP - Settings na True Panther, 7mi palec se spřízněnejma Salem na Young Turks, velký očekávání od debutovýho alba, který by mělo vyjít brzo na Matador Records, ale taky společný US turné s Julianem Casablancasem. Totiž - nejde o žádný vořezávátka. Jesse Cohen hrál v Professor Murder a Eric Emm v math-rockovejch legendách DON CABALLERO a Storm and Stress. Oba chlapíci rádi věnujou svůj čas studiový práci, při mixování skladby od Professor Murder dali taky poprvé hlavy dohromady. Za chvíli začaly plynule vznikat první společný věci. Pro Tanlines je typickej současnej elektronickej zvuk s výraznejma rytmickejma motivama, odkazujícími až k africký lidový hudbě, jako třeba jejich vynikající singl Real Life. Nejde ale o ethno, spíš o současnej hudební (re)mix všemožnejch vlivů, kterej se rodí v hlavách dvou týpků z Brooklynu. Tanlines jsou dost výjimečnou ukázkou toho, že když máte pěstěnej vkus, můžete se pustit i do v podstatě tanečního projektu na samý hranici mainstramu a nepřestřelíte. Na youtube mají stránku s vlastníma původníma videama ke skladbám svým i remixům svých oblíbenců (Telepathe, Au Revoir Simone) a některý z nich lze považovat za velmi vydařený: http://www.youtube.com/user/tanlinestheband
Členové Wolf Parade zdejšíma končinama brouzdali už několikrát, nikdy ale spolu ? vřelej a srdečnej Dan Boeckner si český publikum oblíbil (stejně jako ono jeho) když se tady opakovaně stavěl s rodinným podnikem HANDSOME FURS (naposledy na loňským Creepy Teepee), druhej mozek Wolf Parade, klávesák a zpěvák Spencer Krug se s projektem SUNSET RUBDOWN podíval na Sedmičku zhruba před rokem poprvé a zatím naposledy. Wolf Parade, takto objev Isaaca Brookse z Modest Mouse coby talent scouta labelu Sub Pop, mají na kontě všehovšudy 2 alba. Přinejmenším to první "Apologies to the Queen Mary" (Sub Pop, 2005) zabodovalo na všech frontách a definovalo jejich našláplej, moderní a zároveň anachronickej zvuk, kterým se od tý doby inspirovala pěkná řádka vůbec ne špatnejch novejch kapel. S druhou deskou "At Mount Zoomer" (2008) to už není tak jednoznačný, chlapíci vytížený svejma bočníma projektama si na společný fungování v Přehlídce Vlků zjevně hledají čas čím dál tim hůř a kontrasty mezi Danovejma a Spencerovejma skladbama jsou víc než dřív zřetelný. Nicméně je fajn, že to nevzdali a některý experimentálnější kousky na "Zoomer", hlavně finální "Kissing The Beehive" dávaj tušit, že jiskření mezi dvěma osobnostma tohohle formátu furt funguje, možná na jiný rovině než dřív. Třetí deska prej nevyjde dřív než na konci června. Bude fajn tuhle kapelu vidět naživo právě teď, možná v dalším bodě zlomu. Dlouho to bylo přání nás z A.M.180 a plníme ho teď konečně sobě i houfu těch, komu se o tomhle koncertě zdávalo za neklidnejch nocí.
Z Brooklynu na Žižkov se chystají hned dvě kapely, jejichž zvuk reprezentuje asi ty nejaktuálnější trendy současný indie scény. Jak trio LED ER EST, tak dvojice XENO & OAKLANDER reagujou po svým na synth-popovou scénu první půlky 80tých let. Jejich záběr ale sahá hloub než k Human League nebo New Order - stejně tak se vztahují k fenoménu coldwave, tedy převážně evropským post-gothic kapelám, jejichž jména byla donedávna nanejvýš předmětem zájmu úzkýho okruhu die-hard-fans. Každá z kapel k těmhle společným láskám přidává kapku jiné ingredience. LED ER EST, jejichž jádro tvoří dvojice Samuel Kklovenhoof a Shawn NoEQ, se poprvé přihlásila o slovo v roce 2007, kdy vystupovali jako DJs a hráli industriálem a technem ovlivněnou elektroniku. Jejich zvuk se postupně zpřístupňoval do podoby, kterou zachycuje jejich debutové album "Dust On Common" na labelu Wierd, kde už hraje i třetí člen Owen Stokes. Společenství kolem arty labelu Wierd konceptálního umělce Pietera Schoolwertha se těší v New Yorku pověsti bezmála kultovního úkazu, což se přirozeně přenáší i na kapely, které u něj vydávají. Synth-popové XENO & OAKLANDER tvoří dvojice Sean McBride a filmařka a fotografka Liz Wendlebo, přičemž křehké jiskření mezi oběma, podpořené tím, že Sean zpívá (většinou) rodnou angličtinou a Liz (většinou) francouzsky, je to, co na kapele upoutá po prvním songu. Při pozornějším poslechu ale vynikne, že takhle propracované, chytré popové songy, hrané ze stylově vytříbeného odstupu, se hned tak neslyší. Jestli vám něco říkají názvy kapel jako Clan of Xymox, resp. jste kdysi s nadšením objevovali další a další jména z katalogu 4AD, budete fascinovaně zírat, jak mladý kapely tyhle starý věci vytahujou na světlo. A jestli vám tyhle názvy nic neříkají, budete fascinovaně zírat, kam na to ty kapely chodí.